12.kapitola-Smrt, smrtijedi a přemístění

7. května 2008 v 21:09 | Alisha Trianel Fare |  Harry Potter a tajemství rodiny
Dodatek k minulé kapitole: Jakmile studenti spatřili Snapeovu přítelkyni, začali se tak smát, až se přítelkyně rozprskla. Bohužel pro nás. Sevie se už začínal červenat, ovšem nevíme jestli z ní byl tak paf nebo zuřil nebo byl rozpačitý z nadměrné pozornosti ostatních.
--------------------
Mezitím v Bradavicích před bludištěm…
Fleur donesli jen chvilku před Krumem. Trvalo jim skoro čtvrt hodiny než ji probrali, hned poté jim vypověděla, že ji Krum napadl a že pak slyšela, jak na ni někdo mluví a vykřikuje zaklínadla, aby ji probral, ale nezabralo to, vystřelil jiskry a odešel.
Krum byl celý zmatený a nepamatoval si nic za posledních pár dní. Cedric a Harry se někam vypařili. Profesoři se snažili prohledat Bludiště, ale bylo moc rozsáhlé a tak nemohli s jistotou vědět, zda tam sou či nikoliv. Hermiona byla celá nervózní a neklidně přešlapovala na tribuně sem a tam.Pak si v dálce všimla jakési červené šmouhy. Přišla blíž a zjistila, že šmouhy jsou dvě, přišla ještě blíž a zjistila, že ty šmouhy jsou vlastně dva fénixové.
Pomalu, aby si nikdo nevšiml, že zmizela, se vytratila od tribun až došla k fénixům.
Jednoho z nich neznala, ale ten druhý byl Brumbálův Fawkes.
Co ten tady dělá? Vlastně, co tu dělají oba?
Hermiona k nim doběhla, jenom se na ni smutně podívali, ale neutekli, což bylo divné, protože fénixové jsou velmi plaší.
Fénixové byli velice neklidní a Hermiona si všimla, že se po celou dobu dívali na tribuny, zvlášť na místa, kde seděli profesoři. Hermioně neznámý fénix hlavou pohnul směrem k dospělým kouzelníkům.
Ti se rozdělovali do malých skupinek a pak odcházeli pročesávat bludiště, hrad a pozemky.
Hermiona se během vrátila k tribunám. Zrovna se tvořila další skupina z dospělých dobrovolníků.
"Jdu s vámi!"prohlásila Hermiona a celá skupina se po ní ohlédla.
Snape, jeden ze dvou členů skupiny se na ní podíval svým obvyklým ledovým pohledem.
"A než začnete mít námitky, tak vás upozorňuji, že jsem premiantka ročníku, přečetla jsem skoro všechny povolené knihy v knihovně, Harry je můj… kluk,"přitom trošku zaváhala.
"A jsem kamarádka kluka, jehož bratři znají na škole každou tajnou chodbu a nezapomínejte na to, že jsem to byla já, kdo vyřešil, jaký tvor se skrýval v Tajemné komnatě a jak se ohyboval po hradě a krom toho, znám minimálně dvacet kouzel, ze kterých by jste odrazili maximálně dvě!"
"Hezký proslov Grangerová!"řekl Snape, "Nikam nejdete!"dodal.
"Zkuste mi v tom zabránit!"
"Grangerová! To nebyla žádost, ale rozkaz od učitele!"
"A tím učitelem máte být jako vy?To má být fór?!"Podezřívavě se na něj podívala.
Kdyby Sirius neměl takový strach o svého kmotřence, asi by se válel po zemi smíchy.
"GRANGEROVÁ!"
"Ano, SNAPEE?"
"Profesore Snapee!"opravil ji mistr lektvarů.
"Jistě, profesor Srabus Snape,"odfrkla si Hermiona.
" Já se s vámi ale hádat nebudu, musím totiž někoho najít,"řekla zatímco na ní zíral.
"Víte koho? Ne? Dám vám nápovědu, nesnášíte ho ze všech svých studentů nejvíce. Ale to je jedno, ať chcete nebo ne, já jdu hledat a vy mi v tom nezabráníte!"prskla Hermiona a vydala se prohledat pozemky. Jeden z fénixů se k ní po chvíli přidal a tak hledali spolu. Tu náhle se u tribun se náhle jeden z profesorů(který asi-netopýr) chytil za levou paži. Znamení zla ho opět po letech pálilo.
--------------------------------
O asi pěti minut předtím na hřbitově kdesi v Británii.
Cedric s Harrym dopadli na studenou zem. Chvilku jim trvalo než se vzpamatovali a zjistili, že jsou na nějakém hřbitově. Harry nevěděl jestli je to součást turnaje nebo jestli to má na svědomí někdo…o kom se nemluví. Navíc, co by dělal v turnaji obří kotlík? To by navrhl jedině sám Snape, ale Brumbál by je určitě upozornil, jestli je součástí posledního úkolu i zkouška z lektvarů.
"Mohl bych nás odsud přemístit, ale zatím jsem se přemisťoval jen na zkouškách a vždycky sám. Ale asi bych to svedl,"navrhoval Cedric, měl takový nepříjemný pocit. (V životě nebyl na hřbitově v noci-že by to bylo tím?:-)
"Dokud to nebude nutné já bych radši nezkoušel,"vzpomněl si Harry, jak mu pan Weasley vyprávěl o lidech jenž se rozpůlili, někdy i rozčtvrtili.
"No, já radši taky ne,"zavrhl i Cedric toto řešení.
Z rozhovoru je vytrhl štramot. Za jedním náhrobkem se vynořil malý mužíček,
-v něm Harry poznal Pettigrew, jizva ho začala strašlivě pálit, Cedric si byl jistý, že toho muže už někdy viděl, alespoň na fotografii-
který držel něco malého připomínajícího dítě, ale mělo to na sobě šupiny a také držel uzlíček černých šatů, v ruce měl hůlku.
"Toho druhého nepotřebujeme, zabij ho!"ozvalo se to šupinaté a oba šampioni si vyměnili pohledy plné hrůzy. Cedric nevěděl o co jde, ale stejně se bál, Harrymu už docvaklo.
"Avada Kedavra!"vykřikl Pettigrew s hůlkou namířenou na Cedrika. Harry se pokusil Cedrika zachránit, ze zad mu na chvilku vyrašila sněhobílá křídla, ale on ani Červíček si toho nevšimli(stejně tak Voldy a Cedr). Kletba smrti odhodila Cedrika i Harryho, jeho křídla zmizeli ještě před dopadem na zem. Zatímco Harry se pomalu vyškrábal do sedu, Cedric zůstal ležet.
Je mrtvý! Pomyslel si spokojeně Červíček, zapálil plamen pod kotlem, hodil do něj šupinaté tělíčko a namířil hůlkou na Harryho. Spoutal ho a pak přivázal k jednomu náhrobku. Hůlkou namířil na hrob a přitom si brblal.
"Hadí jed, kost otce, ruka služebníka" přidal do kotlíku svou uříznutou ruku-poté co si ji uřízl- a voda v kotli zbělala, "krev nepřítele."
Řízl Harryho na rameni, nechal krev stéct do lahvičky a následně ji vylil do kotle. Hned poté začal kotel hrozně moc vřít. Po nekonečných minutách ticha
-tedy všechno bylo zticha kromě fňukajícího a zároveň slintajícího Červíčka-
kotel mukl a z něj vystoupila ohyzdná postava, Červíček hned přispěchal a předal svému mistrovi černý hábit, který kontrastoval s jeho bledou pokožkou. Lord Voldemort měl nyní červené oči, nos mu chyběl a nahrazovali ho pouze nosní dírky-podobné těm hadím. Pettigrew se připlazil k Voldemortovi a políbil mu lem hábitu, Voldemort mu přikouzlil stříbrnou ruku a poté mu řekl ať si vyhrne rukáv na levé paži. Pak se Voldemort dotkl svým dlouhým bílým a hlavně ohyzdným prstem znamení zla, to zrudlo a červíček vykřikl. Po několika minutách se začali ozývat rány. Smrtijedi ucítili svého pána a začali se k němu přemisťovat.
------------------------------
Bolela ho hlava, hrudník, nohy, ruce, srdíčko, mozeček…zkrátka všechno, co bolet mohlo kromě mysli, tu měl pouze takovou omámenou.
Ležel někde na trávníku a ne ve své posteli v ložnici, jenž sdílel s několika dalšími mladíky z jeho koleje. To pomyšlení na to, co dělá u jeho hlavy tráva ho probralo. Oči ještě otevřít nedokázal, ale slyšel.
Slyšel hlasy a také výkřik plný bolesti, který mu někoho připomínal a také si uvědomil, že podobně zněli výkřiky těch mudlů, které mučili smrtijedi.
Takže si to shrneme! Smrtijedi, Crucio, výkřik nějakého mladého chlapce-počkat! Harry! Cedric si konečně rozvzpomněl na události několika posledních hodin.
Co budu dělat? Smrtijedi patrně mučí Harryho a já ho odsaď nedostanu! Vlastně nedostanu odsud ani sebe! Nemám dost energie na přemístění.
Ale kdyby se Harry dokázal nějak přiblížit ke mně mohl by jsem ho navést a on by se mohl přemístit. Já už bych to snad nějak zvládl. Musím se s ním spojit.
------------------------
Harry, ozval se v hlavě tmavovlasého chlapce hlas, podíval se na Voldemorta, ten se pořád usmíval, když viděl, jak jeho sok stále leží na zemi a nehýbá se.
Harry musíš se odsud dostat, já to snad nějak zvládnu. Poslouchej mě pozorně…Harry konečně rozpoznal Cedrikův hlas. Cede?Pomyslel si v duchu.
Jo, jsem to já!
Ale jak…?
Na to teď není čas! Musíš se nějak dostat k mému tělu, abych tě mohl navést na přemístění, protože sám to nezvládneš. Alespoň ne vcelku. Harry jakmile se dostaneš k mému tělu chytni mě za ruku a mysli na Bradavice, začne tě to protahovat jako by trubkou-to je jen pocit-, jakmile to ucítíš, musíš mě pustit, protože kdybys nás přemístil oba, zabilo by tě to.
Já se přemístím sám, doufám.
Dobře udělám to, jak říkáš.
"Už máš dost, co Pottere?!"smál se Voldemort a smrtijedi s ním.
"Na to abych ti zmařil plány a ještě stihl nakopat těm tvým blbečků zadky, si energii najdu vždycky!"odsekl mu Harry, vzápětí uhnul, když na něj letěla další mučící kletba. Skočil za nejbližší náhrobek a prudce oddychoval. Pak se změnil na pantera a pomyslel na to, že nechce být vidět. Propletl se okolo smrtijedů, zatímco po něm Voldemort neúspěšně pátral. Blížil se k Cedrikově tělu, prošel kolem Voldemortova hada, který si ho v tom zmatku také nevšiml, a pak když už byl u něj se mu lehce otřel chlupatou hlavou o otevřenou dlaň. Cedric ucítil měkkou srst, kočičí srst.
Do háje, kde by se tady vzala kočka?! I když…dotkl se rukou hlavy kočky a došlo mu, že je nějaká moc velká, asi jako hlava…pantera?A ten se tady vzal, jak. A pak mu to došlo, ty oči, ten panter má stejný oči jako Harry! On je zvěromág! Dobře, teď ho musím navést.
----------------------------
Harry myslel na Bradavice, náhle ucítil, jako by ho někdo protahoval trubkou. Co nejpevněji zasekl drápy do rukávu Cedrikova hábitu a pak náhle ze hřbitova zmizelo jak tělo Cedrika, tak neviditelný panter.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 miki miki | 7. května 2008 v 21:38 | Reagovat

super! kapitolka je pěkná a ještě mám první koment:d

2 fox fox | E-mail | 7. května 2008 v 22:14 | Reagovat

no superni kapitola

3 stesii stesii | Web | 7. května 2008 v 23:23 | Reagovat

suuper kapitolka :D akorát sem trochu nepochopila, jak to bylo s tou avadou na cedrika?

4 Narnenlos Narnenlos | Web | 8. května 2008 v 13:19 | Reagovat

je to super, ale taky sem tam pár věcí nepochopil

5 alyx alyx | 8. května 2008 v 13:46 | Reagovat

super už se těším na další rychle

6 Estel Estel | 9. května 2008 v 20:27 | Reagovat

nádhera už se těšim na další kapču

7 Estel Estel | 9. května 2008 v 20:27 | Reagovat

nádhera už se těšim na další kapču

8 <:3)~ <:3)~ | 10. května 2008 v 17:30 | Reagovat

Ahoj!

Tvoje povidka se mi libi, doufam, ze brzy pridas pokracovani ;-). Jen by kapitolky mohly byt delsi, jinak nemam asi nic, co bych vytkla... ;-)

9 kapi kapi | 10. května 2008 v 23:18 | Reagovat

super kapča, prima že to prežije aj Cedric

10 Ivi Ivi | E-mail | Web | 11. května 2008 v 16:40 | Reagovat

Hezký! Jůů...new design??? xD

11 Alisha Trianel Fare Alisha Trianel Fare | 11. května 2008 v 19:43 | Reagovat

Jaká nálada, takový blog.

12 Mozkomor Mozkomor | 12. května 2008 v 14:35 | Reagovat

Opět máš na konci kapitolky velmi hloupou anketu... že tě to pořád baví:-)

Tahle kapitolka je moc pěkná, jenom nechápu jednu věc - proč se Cedrik dokázal s Harrym takhle domluvit. Ale to je teď jedno. Doufám, že další bude brzy.

13 Alisha Trianel Fare Alisha Trianel Fare | 12. května 2008 v 15:26 | Reagovat

Tak fajn, přiště bude jenom-líbilo se vám to....jako oznámení na konci kapitoly!:-)))

14 arya-nele arya-nele | E-mail | Web | 12. května 2008 v 18:56 | Reagovat

pekny se ti povedla

15 KiVi KiVi | Web | 1. června 2008 v 3:12 | Reagovat

super ale mám výtku...hrozně spěcháš...třeba mezi červíčkem a Voldym mohli bejt nějaký rozhovory víc popsaný...ale to se snad časem vylepší ;)

16 nency nency | 5. června 2008 v 13:24 | Reagovat

krááásné těším se na pokračko miluji tuhle povídku aaaaaaaa

17 Talin Talin | 21. června 2008 v 9:17 | Reagovat

nádhera nedavno jsem našla tuhle stránku a ta povídka je fakt povedená tak se těšim na pokráčko

18 Abigail Abigail | 4. září 2008 v 9:17 | Reagovat

Takže ta Hermiona na začátku se mi zdála až moc přehnaná. Tohle se mi zdálo příliž, ale ten zbytek se mi líbil. Pravda, ta scéna na hřbitově byla strašně rychlá, ale zase jsem ji četla jinde tolikrát, že to ani nevadilo. Tak pokračuj dál a díky za kapču :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama